Význam Infernalismu podle Arcana

Jak již řekl Sandro, současné vyobrazení pekla – Inferna pro veřejnost má dost jasně vytyčené hranice. Podzemí, plameny, čerti nebo démoni, kotle... To vše ve více či méně děsivých variantách, podle cílové skupiny.

Infernalismus však vychází z úplně jiného pekla – toho vnitřního. Každý ho máme v sobě a Inferno každého z nás vypadá trochu jinak. Je to dáno především našimi vlastnostmi, ať už vrozenými, nebo postupně získanými. Pro bohatého finančníka bude jeho infernem téměř jistě strach o jeho peníze, o jeho investice a pokud jeho obchodování není úplně čisté, tak třeba i o jeho rodinu. Pro šprta na základní škole budou zase Infernem hrozící dvojky na vysvědčení. Neznamená to však, že Inferno zahrnuje jenom strach v rozličných podobách. Infernem může být i jisté pomatení mysli, které člověku v dané chvíli dělá dobře a později působí příkoří či naopak. Třeba neovladatelná výbušnost, drogová závislost, sebepoškozování,... Intelektuálům pak mohou být Infernem jejich vlastní myšlenky. Přemýšlí tak dlouho, až se dostanou na hranice svých možností a frustrace z toho, že to dál nejde, může být také docela solidním peklem. Pro citlivého člověka pak může být jistým Infernem každé zklamání, které je natolik význačné, aby se do něj dokázal ponořit. Tragéd se v něm dobrovolně utopí, Infernalista bude plavat.

Důležité je, že Infernalismus ani Inferno (peklo) nepatří mezi blíže definovatelné pojmy. Jeho relativní význam se dá slovy, obrazy či hudbou pouze nastínit. Je však v každém z nás a je jen a jen na nás, jak a zda vůbec jej vystavíme na obdiv okolnímu světu.

Umělecká tvorba je jednou z mála možností, ne-li jedinou, jak alespoň přeneseně nechat nahlédnout ostatní do svého nitra, do svého světa a do svého Inferna. Nemusí se přitom jednat o celek, klidně jenom o jednu jednotlivou část. Třeba jeden pocit, jeden názor, jedna situace...

Pokusím se o smělý příklad srovnáním své a Rogovy tvorby. Rogo je typický svým cynismem, nadhledem, znechuceností a jistou teatrálností svého projevu. Z jeho projevu cítím častokrát zhnusení určitými okamžiky a událostmi. Reálným světem, který je pro něj pravděpodobně jeho Infernem. Já oproti tomu píšu více o svých pocitech, než o konkrétních prožitcích. Zároveň vidím opakující se situace, které jsou závislé na lidských citech, pocitech a vlastnostech a snažím se je zachytit. Mé Inferno je, nebo spíše bylo, v mé vlastní citové labilitě, jeho druhá část pak stále přetrvává v nekonečné dělitelnosti času a myšlenek, se kterou se můj mozek nedokáže srovnat.

Abych tedy své názory shrnul: Své Inferno má každý z nás, ale Infernalistou je ten, kdo jej dokáže jakýmkoliv způsobem naservírovat ostatním.

Arcanus

<< Zpět na články

Myšlenky Infernalistů

Sandro

©Copyright 2012 - 2016 Jan "Arcanus" Majerníček