Kritika umění

Umění doprovází naší civilizaci od prvních počátků. Pomalované stěny jeskyní, vyřezávané sošky toho, co jsme uctívali a byli s tím každý den spjati. Vyvíjeli jsme se. Rostli jsme a s námi kolísala i naše kreace. Ve starověku lidé zbudovali velkolepé projekty v Egyptě, Řecku, Římě i Číně. Do dnes jsou známé a je mnoho dalších bájných. V Evropě v dobách gotiky vzniká sorta obrazů a s přechodem gotiky v renesanci se objevují první umělecké individuality. Tato doba byla přínosem oddělením umělecké stránky od holé stránky řemesla. Individualita se začala oslavovat mezi lidmi. Renesance amotná přinesla jeden z nejkrásnějších rozkvětů umění. Dokazují to jen počty dochovaných uměleckých kusů do dnes obdivované. Mnohé z nich přinesli základy v umění. Baroko tento dar uctívalo a využilo v ten správný moment. Nemusí jít o typické barokní obrazy zabývající se tehdejší módou a stránkou popularity, ale znovu o předtím odsuzované individuální umělce, jež narozdíl od módních nositelů obstáli času.

Období bylo mnoho a směrů ještě víc. Všude se projevili artisti s neobyčejnými schopnostmi a děje se tak i nyní. Ovšem stejně jako vždy se tu objevují tací, kteří se za uměleckou stránku jen vydávají. Dnes je problém takový, že se mnohem lépe schovávají. V dřívějších dobách byli velikáni v umění odsuzováni když přišli s něčím novým a ukázali tehdejší době to co ještě neviděla. Dnes naštěstí mají lidi více pochopení. Je tu ale nový zmatek v moderních proudech. Každý velký umělec měl nepřeberně mnoho nápadů a inspirace a dosáhl technického vrcholu. Dnešní technický vrchol spočívá v moderním umění, či nových směrech. Ovšem vrchol který jde vidět, je jen špičkou ledovce, přesto se najde velká spousta rádoby umělců, jež sestrojí tento malý výčnělek, nasadí mu vysokou cenu a vysávají tak peníze z lidí, kteří jim skočí na slova o umění.

Uvedu příklad toho co mám na mysli. Není tomu tak dávno, kdy po zemi chodil ten co si říkal Picasso. Tento člověk prošel složitým uměleckým vývojem než došel ke svému kubismu. Tento kubismus dospěl ke svým vlastním účelům a možná měl zůstat jen u jeho stvořitele aniž by se šířil sám. Picasso uměl malovat na úrovni renesančních mistrů a ke kubismu se dopracoval skrze své úsilí a veškeré toto úsilí se v jeho dílech odráží. Picassova díla jsou tak velmi hluboká a kvalitní. Přesto se najde mnoho umělců začínající kubismem a mnohdy se jedná o osoby, jež se samy pasují na umělce přes noc. Někdy to je jen proflákla celebrita z reklam, jež začne během těhotenství věnovat malbě a pak si uspořádá výstavu a jediný důvod proč má odběr obrazů je její popularita, ale hloubka děl? Tady si člověk nekupuje kvalitu, ale bezcennou značku.

Je to stejné jako když přijdeme do obchodu s čínským zbožím a za patetickou částku si tam koupíme mikinu. Pak půjdeme do značkového obchodu kde vidíme podobnou mikinu se stejnými kvalitami a velmi populární značkou a koupíme si jí za velmi vysoký obnos než si po odchodu všimneme že materiál je stejný, kvalita stejná a dokonce i stejný nápis na cedulce made in China. Jde o podvod stejně jako v umění když se tu vyskytují tucty rádoby umělců, kteří vezmou přes noc plátno, začnou tam prskat své barvičky a finální dílo je stejné jako od dětí ze školek. Chybou je, že tyto díla nemají stejnou cenu, ale prodávají se i za takové částky jako 50 000 Kč. Přitom je to takový kýč, který nikomu nic neřekne a naše kultura se ocitá v takovém rozkladu, že normálnímu člověku umění nic neřekne. Jak by mohlo. Vyrůstá v kýči a umění už nepozná. Měl by? Opravdový umělec vytvoří dílo i když je na pouhém začátku cesty.

Dílo které má trochu jiný smysl než ty zprofanované konzumní kýče. Toto dílo není dělané jen pro to, aby si ho někdo koupil. To je až ta druhá stránka, aby umělec mohl přežít ve světě peněz. Nikdy to však nesmí být to hlavní. Hlavním úkolem je znázornění. Je jedno jak, čím a za jakých podmínek co. To je volba umělce, nebo zákazníka koná-li na zakázku. A výsledek se nemusí pokaždé líbit. Též to není podmínkou. Příkladem může být noční hlídka od Rembranta, kde zákazník byl s Rembrantem velmi nespokojený a obraz dnes oprávněně dosahuje závratných hodnot. Smysl díla nemusí být pochopen hned z počátku. Ale na konci to jsou jediná díla, která dávají smysl. Je jen na zákazníkovi, aby neudělal špatný obchod. Výsledek pozná sám. Nebude mít úchvatné dílo, které mu může leccos ukázat. Jak ho pozná? Stačí se jen dobře podívat a zapomenout vše, co se říká o tom, jak je tvůrce nadaný či nenáviděný. Zastavit se a obrátit pozornost na sebe a na dílo a chvilku se soustředit co mu ono dílo dává. Stačí nepatrný pocit a hlavně zhodnotit zda li se mu pocit líbí. Tehdy stojí za to si ono dílo pořídit. Většina věcí okolo - jako jméno, jsou zbytečné. To bylo asi i vše, co jsem chtěl napsat. Děkuji tedy za váš čas strávený čtením tohoto článku.

Sandro

<< Zpět na články

Myšlenky Infernalistů

Sandro

©Copyright 2012 - 2016 Jan "Arcanus" Majerníček