Tvůrce

Každý z nás se za život setkal s okolností, která vyžadovala tvůrčí mysl a vlastní nápad. Pak jsou tu ti, kteří se hlouběji zabývají tvůrčí činností. Navrhují projekty, tvoří programy, plánují akce, tvoří filmovou scénu, tvoří myšlenky, píšou příběhy a nebo nechávají vzniknout umění. Tvořivá činnost je velmi odvážná a vyžaduje své úsilí. Není lehká a o mnoho těžší než pasivní přihlížení dílům, za to naplňující s dávkou výjimečnosti. Mnoho osob ale se svou tvůrčí stránkou krachne, nebo mají potíže, jelikož nezaujímají postoj, sílu a odhodlání tvůrce.

Tvůrce tvoří bez ohledu na okolnostech. Není jím jen někdo, kdo si něco zkusí, přesto je zkušenější a nezkušený tvůrce. Hraje si sám se sebou, myšlenkami a postoji ostatních. Je duchem nezávislý a otevřený. Nic jej nemůže zastavit v jeho tvůrčí činnosti.

Tvůrce využívá jednu důležitou esenci, která pramení v něm samotném. Jde o můzu, jeho pramen tužeb a pohnutek. Je pro něj hodně důležitá. Můzu lze získávat a plnit tak svůj pramen. Tvůrce je tedy nucen velmi opatrně zacházet se svojí můzou.

Tvůrce nabírá můzu z vlastní zkušenosti. Vlastní zkušenost je vše, co člověk pozná, co uvidí, co uslyší, nahmatá, ochutná, prohloubí myšlenkou, ucítí. Jedná se o vše potkané v životě. Zkušenost a zejména poznávání tvůrce využívá a nechává se inspirovat. Inspirace je důležitá. Jde o proces, kdy tvůrce čerpá můzu přímo z poznání, proto tuto přeměnu musí umět ovládat. Pro některé je to těžké, protože nad inspirací mnoho přemýšlejí a dělají si tak zbytečné starosti. Mnohem jednodušší je stav uvolnění. Na nic se neupínat a mít svobodné myšlenky, tehdy se inspirace sama spustí a tvůrce ucítí svůj přetékající pramen můzy.

Individuální člověk, je již dobrý předpoklad pro osobu, která se později stane tvůrcem. Individualita je velmi důležitá. Ovšem individualizmus může být i záporný v případě, jedná-li se o něco namluveného. Každý by měl dojít ke své individualitě skrze sebepoznání než z umanutí být na povel individuální. Falešná individualita je velice ovlivnitelná a individuální člověk je pro ně revenant vlastní osobnosti. Mnohdy se dav chce chovat dle toho, v kom se vzhlíží, zatímco osoba, která se poznává a zkoumá se nevzhlíží v nikom, jen v sobě samém. Tvůrce může být kýmkoliv inspirován a okouzlen, ale nikdy nezahodí svůj vnitřek ani mysl, aby mohl být někým jiným.

Nic není pro tvůrce zapovězené. Dnešní svět propadá touze se do něčeho stále dogmaticky upadat. Vymýšlet si znaky nenávisti mezi sebou a bouřit se na nesprávných místech. Vyčítat si na druhých vlastní chyby a další blbosti je opravdový hřích než se snažit o falešnou cudnost, odříkání, nebo ještě hůř, sílu a sebejistotu považovat za něco špatného zatímco slabost nosit na vrcholy hor. Ale i tímto se lze inspirovat. Mnoho příběhů se sice děje v prostředí kde je tvůrce, ale nemusejí se ho vůbec dotýkat. Jelikož každý tvůrce je individualitou, tak každý se zachová úplně jinak. Pro tvůrce může vše posloužit jako inspirace. Každá kultura má své kouzlo, každý sloh je něčím výjimečný. Není třeba vzývat jednu věc. Celý svět je nám nakloněný k prohlédnutí. Nejde tedy o to stát se něčím a koukat na svět jen z jednoho úhlu pohledu.

Tvůrce je tvůrcem pořád, ve spánku, při práci, při jídle, při tvorbě. Všechno co dělá, je jistým způsobem tvůrčí. Je jím srdcem. Při čemž tvůrcem se nelze stát pro pojem, být tvůrcem. Tvůrcem je ten co něco stvořil a tvoří dál. Někteří jsou malí tvůrci, jelikož tvoří málo a po troškách. Jiní velcí tvůrci mají za následek namáhavá díla, která by malinký tvůrce nebyl schopen spáchat. Ať malý či velký tvůrce, jde o osobu, která nevyužívá tvůrčí činnost jen občas, nebo příležitostně. Jsou ve svém oboru individuální a jedineční.

Sandro

<< Zpět na články

Myšlenky Infernalistů

Sandro

©Copyright 2012 - 2016 Jan "Arcanus" Majerníček