Infernalismus

Chtěl bych především každého na tomto webu přivítat. Zdejší obsah bude nejspíše odlišný od věcí, na které jsou lidé zvyklí se dívat či číst. Téma je odlišné od jiných už jenom tím, že zobrazuje odvrácené stránky pozornosti. Osobně zaznamenávám a kreslím věci vzniklé z lidských komplexů a jejich vlastních zhoubných myšlenek. Nezaměřuji se jen na ostatní, ale i na sebe. Vlastní deprese, morbidita, stín a nevysvětlitelno. To co v sobě má každý, jen se to bojí přiznat. Tyto stránky jsou výsměchem lidí, jenž se bojí poukázat na svoje temné stránky. Na druhou stranu doufám, že mnohým má díla ukážou poznání z konfrontace. To je nejspíše to, co může být největším přínosem. Snad nikoho nepohorší to, co jsem vyvrhl ze své hlavy.

Jsou lidé, kteří každému budou říkat, co mají dělat. Ani ne z důvodu, že jim chtějí poradit, ale protože nemohou pochopit, jakým způsobem žijí. Takové to tady není. Zde není tolik místa pro rozum, jako pro to, co je opovrhované a přitom tolika lidem vlastní. Nelogické, chaotické a přesto v nás, popírající naší mysl a úvahy.

Infernalismus pro mě znamená umění se otevřít svým negativním pocitům a myšlenkám, dávným strachům a obavám. Následně je ze sebe umět doslova vyzvracet na papír. Jsou to podvědomé obrazy, které vídáváme v šedé zóně mezi sněním a bděním. Obrazy z životů minulých i budoucích, které se v mysli deformují díky naší neznalosti.

Jako děti míváme všichni noční můry. Ty dětské můry jsou ale jiné než můry dospělých. Je na nich cosi zvláštního, ještě děsivějšího. Mají svou specifickou atmosféru i svůj pach. Jak dospíváme, tyhle noční můry pomalu ztrácí svou sílu, stávají se obyčejnými můrkami, na které hned po probuzení zapomeneme. Pak zapomeneme i na to, jak jsme se jako děti báli usnout, jak jsme se modlily za dobré sny a jak ty skutečné noční můry chutnaly. Říkáme si, že sny se nezměnili, jen my jsme "dospělí" a otrlí. Není to pravda, to jen zapomínáme, kým jsme byli. ,,Racionální" a ,,učené" teorie nám zablokují přístup k těm úžasným a děsivým obrazům, které jsme jako děti běžně viděly.

S můrami se vypořádávám právě už od dětství, kdy jsem se jich snažila zbavit, nejdříve psaním hloupoučkých strašidelných povídek. To však nebylo ono, našla jsem se až v kresbě. Teď se s její pomocí snažím naopak ty sny znovu přivolat a zjistit, co byly zač a co jsem zač já.

Infernalismus je pro mě právě to pokoušení, znovu se objevit tomu, čemu jsme se zablokovali, čemu jsme byli zablokováni, díky naší společnosti, nedůvěřivé ke všemu záhadnému, iracionálnímu a nevědeckému.